Než se začneme zabývat otázkou, jestli má 4K smysl a případně jaký, podívejme se na to, co to vůbec je. Všichni (doufám, nebo jsem stařec) si jistě pamatujeme časy „staré televize“, vyboulené obrazovky, televize pomalu hlubší než širší, lupající zvuk statické elektřiny, když se před vámi objevil Alexander Hemala uvádějící Slipknot. Toho času byl u nás obraz vysoký 576 pixelů a ve většině severní i jižní Ameriky 480 pixelů. Našemu standartu se říkává PAL, i když to není úplně přesné, americkému NTSC. Obrázek se na naší obrazovce měnil padesátkrát za vteřinu, ale vždy buď jen sudé, nebo liché řádky, takže celá obrazovka se obnovila pětadvacetkrát za vteřinu. Poměr stran byl 3:4. A poměr stran dostal padáka jako jeden z prvních. Stejně jako v jiných případech se časem zjistilo, že tento – skoro čtvercový – poměr není úplně ideální. 16:9 byl poměr nové, širokoúhlé televize a tento poměr stran vidíme nejčastěji i dnes. Jenže nebylo možné přidat pixely po stranách a ubrat pixely na výšku, jen aby se dosáhlo širokoúhlého obrazu byla škoda. Inspirací se stali filmaři, kteří vyřešili stejné trable (vměstnání širokoúhlého obrazu na 35mm film s 1,33 políčkem) pomocí anamorfických předsádek, které obraz zdeformovaly (zúžily) před zachycením na film a pak opět rozšířily při projekci. Pixely se tedy pro širokoúhlou televizi prostě rozšířily a ze čtvercových pixelů se staly obdélníkové. Někomu to možná nemusí připadat nijak podivné, ale věřte mi, z mnoha důvodů se jedná o naprosto bizarní řešení, které jen přililo olej do ohně různých formátů a obnovovacích frekvencí. Ale pak ale přišla spása. Poselství jednoty, standardizace a jednoduchosti. Pak přišlo HD. Pravděpodobnost říká, že jste o HD už asi slyšeli, jelikož se jednalo o buzzword posledních několika let. Zkratka znamená High Definition a standarty HD přinesly především vyšší rozlišení a zahození všech kejklí, jako jsou nečtvercové pixely a podobně. S HD přišly žně pro výrobce elektroniky. Televize, přehrávače, optická média, A/V recievery, to vše si uživatelé museli znovu koupit, aby mohli jít s dobou. HD bylo samozřejmě všeobecně prospěšné, obrazová kvalita je nesrovnatelná a i většina tvůrců obsahu jeho příchod ocenila, ačkoliv pro ně HD znamenalo ještě větší investici do vybavení než pro konzumenty. Výjimkou jsou snad jen štáby televizního zpravodajství, kde často zjistili po zlém, že HD umožňuje divákům vidět i to, co jim dříve bylo skryto.
To vše je už dnes ale historie. Veletrh CES ukázal, že buzzwordem dneška je 4K. Tedy skoro. Jako obvykle se výrobci nemohou dohodnout, jak ho nazývat, takže zkratky UHD (Ultra High Definition) nebo QHD (Quad High Definition) jsou také běžné, přičemž UHD bylo zvoleno asociací pro spotřebitelskou elektroniku jako standartní označení, a tak popisky 4K postupně mizí, minimálně z televizí. Co tedy 4K znamená? Jedná se o obraz, jehož šířka (všimněte si, že 4K je definováno šířkou obrazu, zatímco HD a starší byly definovány výškou) je okolo 4000 pixelů. Konkrétně UHD TV má na šířku 3 840 pixelů a poměr stran 16:9. Takže v čem je to kouzlo? Abychom získali kontext, v České republice vím o dvou kinech, které nabízejí takové rozlišení digitální projekce -, Multiplex v Hostivaři a Světozor (moje tabulka kinosálů je už cca rok stará, takže pokud víte o dalších, podělte se prosím v komentářích). 4K televize tedy nabízejí čtyřikrát vyšší rozlišení než většina českých kin (která mají obvykle rozlišení 2K – dva tisíce pixelů na šířku, velmi blízko televiznímu HD standartu). Má něco takového smysl, ptáte se? Má smysl opět naskočit na kolotoč nákupů domácího A/V vybavení kvůli takovému rozlišení? To je samozřejmě věc velmi individuální, jedinci se slabším zrakem například už z rozdílu zas tak nadšení nebudou, asi. Kromě rozlišení 4K nabízí ale standart UHD televizí i obsáhlejší barevný prostor než HD. Rozhodně stojí za to, si 4K televizi prohlédnout, vystavené jsou asi v každém větším obchodě s elektronikou. Navíc po katastrofálních zkušenostech s uvedením HD, kdy prodejci na televizích pouštěli klasické vysílání, které vypadalo příšerně, nabízejí nyní výrobci testovací videosekvence, které ukáží kvalitu 4K v celé své kráse. S tím se pojí hlavní současný problém 4K – obsah. Pokud si dnes pořídíte 4K domácí výbavičku, budete si na ní pouštět nejspíše právě tu zmíněnou testovací videosekvenci, protože sehnat jiný obsah v takovém rozlišení je ještě problém. Hlavním problémem jsou předpotopní optická média, disky Blu-Ray nejsou pro 4K optimální a je potřeba přejít z dvouvrstvé varianty na čtyřvrstvou, aby se na disk 4K film vůbec vešel. Ani tak to ale není ono, takže je potřeba přejít i na nový kodek (způsob komprese videa), který by data zkomprimoval efektivněji než současně používané kodeky. Zatím však není ani rozhodnuto, jaký kodek by to měl být, a organizace, která vše okolo Blu-Ray obstarává, tvrdí, že 4K disky uvidíme na konci roku 2014 (takže tak v polovině roku 2015 u nás), což je zatraceně pozdě. I na našich pultech se už objevil zoufalý podvod Sony Entertainment a Bontonfilmu v podobě HD Blu-Ray disků označených jako „optimalizované pro 4K“, které jsou prostě jen obyčejné klasické Blu-Ray disky, ale film na nich má trošku vyšší datový tok – ve výsledku nepozorovatelná změna. Ve vyspělých zemích mohou diváci sledovat 4K obsah streamovaný ze služeb jako je Netflix. U nás můžeme na něco takového ale zatím zapomenout, snad jedině, že by se na Nováckém Voyo+ objevila Ulice ve 4K, díky nechci. Je tu samozřejmě YouTube, který spouští podporu 4K, ale pořizovat si 4K televizi pro sledování trailerů v masivním rozlišení není asi investice století. Na druhou stranu můžeme přimhouřit oko a zavítat do pirátských vod, kde se 4K ripy jistě objeví určitě dřív, než oficiální distribuce u nás. Ještě bolestnější tento nedostatek je vzhledem k ceně 4K televizí. Na rozdíl od HD vybavení, jehož cena klesala velmi pozvolně a výrobci na něm opravdu vyrýžovali každičký cent, ceny 4K vybavení jdou k zemi jako cihla. Samozřejmě, vlajkové produkty velkých výrobců, na které můžete zatím narazit v českých obchodech, se stále ještě pohybují ve sférách stovek tisíc. Ovšem nejlevnější 4K televize, na kterou jsem ale zatím narazil, stála cca 16 000 korun (!). Jednalo se samozřejmě o relativně neznámou značku v americkém e-shopu, přesto to jasně ukazuje, že zákazníci nemají náladu na další dlouhodobé masírování „exkluzivitou“, jaká provázela prodej HD vybavení.
Takže je 4K smysluplný vývoj, nebo overkill? 4K přijde, o tom žádná, a i když se v tuto chvíli může zdát, že je zbytečně napřed, osobně si myslím, spíš, že spíš vše okolo je pozadu. To může být v konečném důsledku dobře, kina se snad přesunou do tohoto století a přestanou promítat v rozlišení lepšího mobilního telefonu. Optické disky se pak snad konečně odeberou ke všem čertům a celá mašinerie stojící za distribucí filmů si uvědomí, že ven z domu pro filmy nikdo prostě chodit nebude, pokud to nebude do kina. Rozhodně není pravdou, že rozdíl mezi 4K a HD nelze rozeznat, pokud má pozorovatel obstojný zrak, rozdíl je okamžitě zřetelný, otázka je spíš, jak užitečný ten rozdíl je. Pro sledování televizního vysílání je UHD televize zbytečnost a hádám, že vzhledem ke zpomalenosti našich televizí se adopce 4K v českém vysílání ani nedožiju. Co se ale týče sledování filmů a seriálů, osobně se nemůžu dočkat, až si budu moct 4K dopřát i doma.
Nebuďme ale včerejší, růžky už vystrkuje další formát UHD standartu – 8K.